Jsem zodpovědný manžel

Protože jsem muž středních let - mám 4 děti a další neplánuju, přistoupil jsem před pár lety na návrh manželky, abych si nechal udělat jako zodpovědný manžel vasektomii. Správně argumentovala, že nebude muset brát hormonální antkoncepci a budeme si moci užívat nechráněný sex bez strachu z příchodu dalšího dítěte. Manželka je věřící a na potrat by nikdy nepřistoupila.
Když jsem ale začal zjišťovat jak to s vasektomií vlastně je, jaká jsou rizika (např. častá přetrvávající bolestivost a tlak ve varlatech kvůli nemožnosti odchodu vyprodukovaných spermií), začal jsem vážně uvažovat o tom nechat si odstranit varlata celá.  Manželka sice zprvu reagovala překvapeně, ale nakonec mě v tom až překvapivě začala podporovat.
Problém trochu nastal když jsem hledal kliniku kde by takovou „radikální vasektomii“ provedli. Po nespočtu výmluv a důvodů proč to nejde u nás udělat jsem se nakonec obrátil na jednu kliniku v celkem blízkém zahraničí. Tam se stačilo objednat, vstupní pohovor, nějaká vyšetření a druhý den jsem šel pod kudlu. Protože kastrace není o moc složitější než vasektomie, po nějakém týdnu jsem už doma zažil svůj první orgasmus bez kulek. Akorát jsme museli dát ještě pozor, protože podle doktora stejně jako u vasektomie, může ještě měsíc po kastraci dojít k oplodnění. Manželka se nestačila divit co toho ze mě vystříkalo po týdnu sexuální abstinence, a já ostatně taky.
Doktor mě taky upozornil, že se u každého projevují následky nedostatku testosteronu trochu jinak, jestli vůbec navíc za různě dlouhou dobu, tak jsem byl zvědav co to udělá se mnou. Skoro dva měsíce se nedělo vůbec nic, sex i pocity byly skoro stejný, všechno se zahojilo a já začal doufat, že budu patřit k těm co to s nimi nic neudělá. Možná to podpořilo v té době horké počasí, ale po asi těch dvou měsících jsem začal mít občas návaly horka a pocení. Bylo to někdy dost nepříjemný a tak mě nenapadlo nic lepšího než jít k obvodní doktorce s tím, že mám tyhle problémy a jestli to nemůže souviset s poklesem testosteronu v mým věku. Bylo mi už po čtyřicítce takže se ani moc nedivila. Akorát mě nenapsala léky hned jak jsem doufal, ale poslala na urologii. No doufal jsem, že mě z urologie pošlou rovnou na krev, ale pak to přišlo. Doktor trval na tom že se nejdřív podívá jak vypadaj varlata, prý preventivně kvůli rakovině a tak. Polilo mě horko ještě víc, po zádech mi počaly stékat čůrky potu a já rozvažoval jestli to přiznat hned nebo až potom. Napadlo mě dělat jakoby nic. Doktor mě nechal lehnout na pohovku a pak začal prohmatávat. Bušilo mi srdce až v krku a říkal si jak tohle dopadne. Nejprve prohmatával ten svraštělý naprosto prázdný šourek, snad myslel jestli mi varlata někam nezalezla, ale netrvalo dlouho a začal asi tušit zradu. Ještě mrknul na břicho a pak ho napadlo podívat se na šourek zespoda. No, byla tam ještě trochu viditelná jizva tak se začal ptát. Nemělo cenu zapírat, šel jsem s pravdou ven i když trochu zaobalenou. Vymyslel jsem si, že jsem měl často bolesti varlat a že to na jedné klinice vyřešili takhle. Zíral na mě, kroutil hlavou a nevěřil. Chtěl vědět kde to dělali a tak, ale to už jsem mu neřekl. Skoro mi přišlo, že se s něčím podobným nesetkává poprvé protože se pousmál a pochválil jak je to pěkně udělané. Nakonec napsal na vratku doktorce, že jsem prodělal tuhle operaci a kdy a poslal mě na krev. Teď jednou za měsíc zajdu na injekci testosteronu, ale jinak jsem fakt spokojen. Kdo nezkusí neuvěří, ten pocit prázdného pytle a místa mezi nohama je sice zvláštní, ale ne nepříjemnej.